Veletrh neziskovek aneb sluníčkářův ráj

Na veletrh neziskovek jsem se dostala úplnou náhodou. Vlastně tím nejběžnějším způsobem, jaký se nám – studentům – může naskytnout. Díky školní akci.
O náhodu šlo hlavně proto, že jsme původně měli jít snad někam do divadla. Nevím, jak to naši učitelé dělají, ale skoro vždycky, když do divadla se školou jdeme, se trefí do něčeho, co jsem už viděla. Vážně, daří se to tak na devadesát procent. Takže veletrh neziskovek, o kterém jsem do té chvíle neměla nejmenší tušení, že vůbec existuje, byl jednoznačně exotičtější možnost. Navíc nám bylo řečeno, ať si přijdeme na akci kdy se nám bude chtít, takže jsme v naší Svaté Trojici dorazily pěkně na dvanáctou.

Rozhodně mě ale ve chvíli, kdy jsem se doslechla, kam to vlastně půjdu strávit kus jedné středy, ani zdaleka nenapadlo, že půjde o jednu z nejkrásnějších akcí, na kterých jsem kdy byla.

Hned na začátku nás uvítala paní s lístky do tomboly, díky kterým jsem si odnesla hadrovou tašku od linky bezpečí (a nedávno mi ji kamarádka pochválila, že je pěkná!)
Poté, co jsme si vyzvedly výhry z tomboly, jsme chvilku procházely s lehkou nejistotou. Aneb co tu vlastně děláme.

Pak ale přišla chuť se začít vyptávat. Protože od toho tu ty stánky přece jsou! Začalo to u stánku na podporu lidem se sociální fobií, přes epileptiky a lišky, následně všemožné další nemoci a postižení, životní prostředí až k programu pro seznamování mladých lidí a budování projektů.
Po chvíli jsem si konečně uvědomila, proč je tahle akce tak zatraceně moc super. Právě stojím v prostoru, kde před sebou mám přes pět set různých stánků. U každýho stánku stojí jeden člověk a ten zastupuje celou organizaci dalších lidí, kteří chtějí pomáhat. Ať už chtějí pomoct lidem, zvířatům, životnímu prostředí nebo všemu dohromady, opravdu chtějí pomáhat! Ne pro peníze, ne proto, aby vypadali líp v očích druhých lidí, ale skutečně proto, že v sobě mají chuť dělat svět lepším. Vidíte, vidíte, a vy jste mi říkali, že jsem jen slepej sluníčkář, když tvrdím, že takoví lidé opravdu existují!

Nejsilnějším zážitkem pro mě byl rozhovor s paní, která trpěla vzácnou nemocí, ale brala ji, jako něco, co ji posunulo v životě dál. Protože tím podle mě naše problémy skutečně jsou, něčím, co se nás jen snaží posunout dál.

Tahle akce byla skutečně krásná, už jen ta myšlenka vůbec pomáhat, a upřímně doufám, že se na ni podívám třeba i za rok. A abych nekecala jen tak o tom, jak jsou lidi skvělí, že pomáhají, zapsala jsem se k organizaci ALSA, která se zajímá o podporu ALS. Už jen proto, že o té nemoci nikdo příliš neví – a copak, že jdete po ulici a nikdo vám neodpoví, když se jich zeptáte, jestli vědí, co to vlastně je – ale bohužel ani doktoři. Spousta nemocných se ani pořádně nedozví, co přesně to je. A pokud se to dozví a chtějí se dopředu nějak zajistit, pořídit si nějaké vybavení, aby to bylo alespoň trochu příjemnější, může se stát, že jim jej nevydají, protože zatím ho přece nepotřebují.
I když svým dobrovolničením nikoho nevyléčím (což ani nejde), minimálně budu šířit vědomí o tom, že to existuje. A už to může pomoct. Za dva týdny půjdu přes ALSU na Mezi Ploty a už se na to těším. 🙂

KDY TO BYLO: 11. 4. 2018
KDE TO BYLO: Praha
Stránky veletrhu a ALSA

Reklamy

Zatmění – Divadlo Broadway

Na tohle představení jsem se dostala naprostou náhodou – aneb lístky zdarma. Heč heč. A ještě do třetí řady, takže dostatečně daleko, abych nemusela koukat jak želva, zároveň ale dostatečně blízko, abych i se svým nepříliš dobrým zrakem viděla úplně všechno. Heč heč heč. Co víc si přát.

Vzhledem k tomu, že jsem nečetla žádné recenze ani nic podobného – sotva jsem si pamatovala, že se to jmenuje Zatmění (a že to díkybohu nemá nic společného s upíry), moje očekávání se pohybovalo kolem nějakého neutrálního bodu. Nechám se překvapit, snad to bude dobrý. A je to přece zdarma, česká povaha se projevila.

Zatmění je ve zkratce hra o alzheimerově chorobě – sledujeme v ní postarší pár, který se potýká s jejími potížemi.

Maminka mi vždycky kladla na srdce, ať si jako správná dáma beru do divadla kapesníček. Počkej, dojme tě to k slzám!
Nikdy mě to tolik nedojalo a nikdy jsem kapesníček neměla, přestože mi to bylo tolikrát připomenuto.
Každej jednou doplatí, když neposlechne, že ano.

Na začátku Martin prostě žil. Chodil pro dřevo, bavil se se svou manželkou Věrou, chodil venčit psa společně s mladým Williamem a jeho psíkem. Ten po čase umřel. A Martina zase začala ovládat nemoc.
„Tak co, Williame, kdy příjdeš se svým psem?“ ptal se neustále, pro něj stále žil. Stejně tak, jako jeho přítel, který spáchal sebevraždu, stejně tak jako válka. Martin žil ve vlastním světě ze vzpomínek. A jsou vzpomínky skutečné?

Pro mě tahle hra znamenala opravdu neskutečně silný zážitek. Od určité chvíle jsem už nedokázala pořádně sedět, měla jsem chuť někoho obejmout, nebo alespoň něco mačkat, protože se střídal jeden dechberoucí obraz za druhým. U některých mi z ničeho nic začaly téct slzy, tedy – potit se oči, samozřejmě, já si jen vzpomněla na mámino upozorňování, a prsty jsem si je utírala.
Představení nejen mluvilo o těžkém tématu, ale bylo i skvěle zpracované, všichni herci byli více než uvěřitelní, což oceňuji dvojnásob, protože hráli pro takřka poloprázdný sál.
Určitě každému tohle představení doporučuji. Skvěle zahrané, citlivé a rozhodně v člověku zůstane i poté, co z divadla odejde.

LGBT+ padesát písmenek nemá obsahovat padesát písmenek

Staré lidové moudro praví, že neexistuje dobrý blog, bez něčeho hezky kontroverzního.

Dobře, tohle moudro jsem si právě vymyslela, ale jsem přesvědčená, že tomu tak určitě je, kdo by to přece jinak četl. Lidi se prostě rádi naschvál vytáčí tím, že čtou věci, s kterejma nesouhlasí. A taky si rádi vychvalují, když náhodou v tom moři pitomostí na netu objeví taky tu jednu, která se jim zamlouvá.

Takže jsem se rozhodla napsat téměř hejt na určitou část LGBT komunity. Vlastně tu konkrétní část těch všech šílených písmenek, která se nachází za tím pluskem, co tam někdo dopisuje.

Už se těším, až se na mě po přečtení této věty někdo vrhne, že jsem strašný homofob.

a pak jen tak báj d vej, hetero nejsem

Abych upřesnila proti čemu to vlastně mířím – v případě, že by tenhle článek náhodou četl někdo, ještě neposkvrněný existencí tohohle trendu (Bůh, Ti žehnej, vypadni odsud, dokud to jde!) – na internetu (a bohužel i mimo něj, což je ještě horší) o sobě spousta lidí začala prohlašovat, že jsou například demisexuální, graysexuální, polysexuální, trisexuální a já nevím co ještě.

Víte, já vás nechápu, lidi. Proč se vůbec chcete takhle škatulkovat?

Nevznikla nááhodou celá LGBT komunita právě  proto, aby se lidi podívali na gaye a řekli si „člověk“ a aby se podívali na heteráka a řekli si „člověk“?
Zkrátka proto, aby neviděli pokud možno žádný rozdíl?

Uvědomujete si, že právě tím, že si vymýšlíte další a další podskupinky, abyste popsali přesně to, jak se cítíte, právě tím vytváříte mnohem víc označení, tudíž mnohem větší bariéru k tomu aby v tom lidi nehledali rozdíly?

Teď možná někdo přijde a zkusí mi oponovat.
„Ale já se cítím přesně jako *doplňte si jakkoukoliv divnou sexuální orientaci*!“

A já vám vecpu hezky, co si myslím já.

hhhhh

Tady na tom nádherném, excelentně graficky propracovaném obrázku (mnou tvořeným, mimochodem), můžete vidět velice komplikovanou osu.

Na jedné straně máte 100% heterosexualitu, na druhé 100% homosexualitu.HHHHH2

Tady na ní máte označenou většinu lidí.

Někdo je na 99% hetero, někdo se pohybuje kolem 70% homosexuality, někdo by se zařadil plus mínus doprostředka.
Těch úplně stoprocentních zase tak moc nebude ani na jedné straně. Možná jich bude víc než stoprocentních introvertů nebo extrovertů, ale nemyslím si, že se bude jednat o vysoké číslo. Tím neříkám, že neexistuje heterosexualita a homosexualita. Jen, že na té ose nejspíš nebudete 100% napravo ani nalevo.

to už je horší jak politika

Samozřejmě je pěkně nepraktický říct „jsem z 40% lesba“ a proto si lidi vymysleli pojem bisexualita. Jestli se můžete prohlásit za bisexuála od sedmdesáti nebo šedesáti procent, to je na vás. Hlavu vám nikdo za tohle neustřelí.

A proč za tohle ne, a za polysexualitu jo?

Protože lidi ještě jakžtakž vědí, co bisexualita je.

Teď se chcete bránit – ale mně se líbí někdy víc holky a někdy víc kluci, ale mně přitahujou i transsexuálové, ale mně se líběj i kluci co maj metr čtyřicet, ale já mám nejradši holky, co si neholej nohy a já nevím co ještě.

Ne, nepotřebujete speciální označení.

Hodně lidí se ozve taky s tím, že nemají zájem o sex a tak se musí prohlásit za asexuály, graysexuály, demisexuály a já nevím, co dál do toho spadá.

Ne, nemusí.

Víte, takhle lidi fungujou. Někomu se líbí tohle, někomu tamto. Někdy se zamilujete do někoho, u koho by vás na první pohled ani nenapadlo, že by se vám mohl líbit. A jindy je vám dopředu jasný, že přesně tohohle týpka budete očumovat. Někdo je víc sexuálně založenej, někdo míň. Pro někoho je důležitej vzhled, pro někoho povaha, pro jinýho inteligence, pro někoho peníze.

Ale nepotřebujete speciální jméno pro to, abyste označili, co se líbí konkrétně vám. Vždyť není na lidech naopak hrozně krásný, jak se od sebe liší, jak každý vidí něco trochu jinak, a vlastně jsou občas i dost nepředvídatelní?

a představte si jak se sejdou chlapi v hospodě a jeden prohlásí jsme prsatáblondsexuál

Ještě větší zlo než sexuální orientace je ovšem pohlavní identita. Tam si lidi vymysleli snad ještě větší počet slátanin.

Jasně, povídejte mi o tom, jak se necítíte ani jako chlap, ani jako ženská, pak jako obojí,  a nakonec v sobě máte třicet různých pohlaví a nemůžete si mezi nima vybrat. A pro všechno z toho si vymyslete rovnou tři výrazy.
Samozřejmě chápu, že si někdo nepřipadá jako ženská, když po fyzický stránce ženská je. Jenže sakra, je nás na světě moc, abysme byli všichni zase stoprocentní. A když jste mezi, tak jste prostě konkrétně vy, kdo jste vy.

hhhhh

Opět tu mám skvěle graficky náročný obrázek.

dokonce mi i ta slova poletují jak se jim chce, jujda

Kdyby náhodou někdo nevěděl – cisgender je, že jste se nějak narodili a cítíte se tak jak se cítit máte vůči svému tělu, transgender znamená, že jste se narodili jako muž v ženském těle a naopak.

Všechno ostatní, ať už se cítíte jako obojí, ať už se necítíte ani jako jedno, ať už se cítíte třeba jako letadlo, všechno ostatní je někde mezi tím a záleží dost na nějaké flexibilitě konkrétního člověka. Znám opravdu holčičí holky, pak znám holky, co o sobě mluví v mužskym rodě, protože jsou líný to dořeknout. Ale to z nich nedělá chlapy.

Takže ne, nemusíte si zase vymejšlet hovadiny a přesně pojmenovávat, jak se zrovna dneska cítíte. Stejně vám nikdo rozumět nebude, když přijdete a řeknete, že jste genderfluid.

Říkala jsem, že tohle je ještě větší zlo, než sexuální orientace. Důvod to má. Ono v našich končinách už není taková trága bejt na stejný pohlaví. Lidi jsou tu celkem tolerantní, rozumný, a co se týče nějaký vyšší moci, nikdo vás za to nebude chtít strčit někam do vězení.

Na transsexualitu se stále dívá o něco málo hůř. Nemluvě o tom, čím si ten člověk musí projít jen sám se sebou. Jde o lidi, kteří odmalička bojují se sebenenávistí – jenže ne takovou, jako když přiberete přes zimu tři kila, protože vy se jich můžete poměrně snadno zbavit, oni s tím nic dělat nemůžou, ne tak, jako vy s třema kilama.
Když člověk není vnitřně v pohodě, dost toho jde ven. Zkomplikovanej život sám o sobě. Pak začnou operace, člověk se smíří sám se sebou, jenže ono to taky nejde mávnutím kouzelný hůlky. Riziko zdravotních následků a k tomu ještě to pitomý okolí, který si zřejmě neuvědomuje vůbec nic, protože jinak by tohle přece říkat nemohli.
Mám k transsexuálům obecně celkem respekt.

samozřejmě, to že jste transka z vás nedělá automaticky lepšího člověka, jen člověka, co to měl v určitým ohledu o sakra dost těžší než netransky

K těm, kteří jimi skutečně jsou.
Protože spousta lidí se začne prohlašovat za ty nejrůznější ptákoviny, až skončí u toho, že vlastně chtěli bejt vždycky hrozně to druhý pohlaví, budou do sebe rvát hormony, a po dvou měsících si vlastně uvědomí, že byli vždycky úplně 100% to, co jsou fyzicky.

Proč je to, že o sobě někdo prohlašuje kraviny, problém? Komu vadí, že si podkopne vlastní reputaci, komu vadí, že on udělá neuvážený rozhodnutí?

Protože se tak ztrácí ten respekt k těm, kteří si tím doopravdy prochází.
Je to vlastně podobný jako se slovem „deprese“. Kolik lidí bere deprese ještě dneska vážně, když každej druhej si stěžuje, že je má, aniž by si třeba pročetl učebnici pro první ročník středních škol, kde mu je zcela blbuvzdorně předneseno, co deprese obnáší?

Je nepříjemný, když k vám ztratí někdo respekt, co se týče sexuality, ovšem snad se všichni shodneme, že u transsexuálů je to zase trochu o level jinde.

Co tedy chci říct nějak na závěr, pro mě za mě, klidně si myslete, že jste třeba kapustosexuál. Jen to neventilujte nahlas. Zaprvé vám nikdo nebude rozumět a znemžníte sebe, zadruhé tím znemožníte všechny, co nejsou hetero. Prostě o sobě neříkejte blbosti už z respektu k ostatním.

Ámen, kykyryký.

Na vyjádření souhlasu/nesouhlasu máte teď volné celé komentáře, příjemnou zábavu přeji.

Your Reality CZ – Doki Doki Literature Club

Ano, ano, jedna moje úžasná kamarádka mě přemluvila, abych si DDLC nejen zahrála, ale ještě k tomu nazpívala tuhle písničku. A samozřejmě ji přeložila do češtiny.

Uhm… slyšíš mě?
*odkašlání*
Ahoj, to jsem já.
Uhm… no…
Ty víš… jak jsem říkala, že se snažím hrát na piano a tak? A upřímně,  zatím mi to moc nejde… vlastně, vůbec. Ale napsala jsem ti písničku, a hrozně jsem si přála, abys ji slyšel, protože jsem do toho dala vážně, vážně všechno
Tak… jo!
Každý den sním o budoucnosti, kde můžu být s tebou
v ruce mám pero, s kterým píšu báseň jen o nás dvou
Inkoustová louže, v níž se topíš, jen pohni rukou a jeho srdce získáš
v tomhle světě, kde je tolik možností, jak dlouho budu čekat na ten šťastný den?
jak dlouho budu čekat na ten šťastný den?

Našla jsem pro všechny něco zábavného, co dnes dělat?
od chvíle, co tu s námi seš, se jich už nemusím ptát
Vždyť nezvládám ani říct, co cítím, proč hledat slova, když úsměv prozradí víc?
A jestli mi svět nesplní přání, potrvá dlouho, než si ho splním já?

Píše mé pero krutá slova jen těm, co ráda mám?
Je to láska, když si tě vezmu, nebo když tě být nechám?
Inkoustová louže, v níž se topím, jak o lásce psát aby se stala skutečnou?
A pokud neuslyším srdce tvé, jak mi dáš vědět, že je láska skutečnou?
Že je láska skutečnou, a jestli tu pro mě není…
…tak tě nechám jít.

Again (Crusher – P) CZ

Tentokrát se jedná o překlad na písničku v originále zpívanou Vocaloidkou Gumi. Patří mezi moje úplně nejoblíbenější, co se Vocaloidu týče, jak díky své chytlavé melodii, tak díky skvělému textu. A můj cover je tady.

Kým vlastně jsem, zapomínám
a pochopím, jestli to se mnou vzdáš
věci, co si nemyslím, říkám
neodpovím, když se ptáš
Když je to fajn, je to FAJN
když je to zlé, je to ZLÉ
a to i když vím, co měla jsem
a co vlastně říkat smím
když jenom vždy všechny kolem odpudím?
Hořím, tolik to pálí
brečím, jsem lhář zoufalý
nic nevídím, vidím jen sebe
jsem žhář, co to zapálil
Benzín přilévám pořád
přestalo mé srdce hřát?
k zemi padám a chci řvát
znovu, znovu
A už se nevrátíš víc
a je mi z toho nanic
když jsem se zvedala, měl jsi mi „stop“ říct
znovu, znovu, znovu…….(asi milonkrát znovu)
Už to tak je
a nic se nezmění
měla bych bojovat
však stále žiju s tím
Ta má každodenní
a tak marná snaha
získat kontrolu nad sebou
a když jsi zapomněl
kým jsem
cítím že, cítím že
je nechutné být mnou
zas začínám
k zemi padat
zadržím dech
tak pro případ
a měla jsem
to tak nechat
a zůstat tím
kým mám být
znovu, znovu, znovu
Hořím, tolik to pálí
brečím, jsem lhář zoufalý
nic nevídím, vidím jen sebe
jsem žhář, co to zapálil
Benzín přilévám pořád
přestalo mé srdce hřát?
k zemi padám a chci řvát
znovu, znovu
A už se nevrátíš víc
a je mi z toho nanic
když jsem se zvedala měl jsi mi „stop“ říct
Benzín přilévám pořád
přestalo mé srdce hřát?
k zemi padám a chci řvát
znovu, znovu
A už se nevrátíš víc
a je mi z toho nanic
když jsem se zvedala měl jsi mi „stop“ říct
znovu, znovu, znovu…….(asi milonkrát znovu)
A už se nevrátíš víc
a je mi z toho nanic
když jsem se zvedala měl jsi mi „stop“ říct
znovu, znovu

Lana del Rey – Brooklyn baby CZ

Další z překladů, tentokrát na píseň Brooklyn baby od Lany del Rey. Přestože mám svůj text ráda (logicky, jinak bych jej neprezentovala), není nějak úchvatný, protože Lana do téhle písničky vrazila hromadu skrytých významů, které v češtině bohužel nevyzní. Cover mi bohužel Youtube bloklo pro některé platformy, každopádně stále existuje.

Prý na lásku jsem moc mladá
co pro mě dobré je nevím
říkají, že nic nechápu
a že jen tápu v mlze z let sedmdesátých
možná, že tě příliš neznám
ale i ty máš rád můj styl
své příběhy chrlím
jako básníci, co zkusili amfetamin
Říkám
Říkám
No, já chodím s kytaristou
a k mému hlasu jde Lou Reed
peří, svobodu nad hlavou
s beatnickou poezií
a skvostem je ten jazz můj
zahraju, co budeš chtít jen
jsem Brooklynským zlatíčkem
jsem Brooklynským zlatíčkem
Prý na lásku jsem moc mladá
prý jsem hloupá, nic nevidím
jak knihu podle obalu
stále soudí mě, copak zapomněli číst?
My dva jsme jako oheň s vodou
jak vítr s oceánem, vím
my snažíme se vyrovnat
nahoře chceš stát
jsi slepý, když já vidím
však volná
jsem volná
No, já chodím s kytaristou
a k mému hlasu jde Lou Reed
peří, svobodu nad hlavou
s beatnickou poezií
a skvostem je ten jazz můj
zahraju, co budeš chtít jen
jsem Brooklynským zlatíčkem
jsem Brooklynským zlatíčkem
Do své doby nezapadám
řeším ty, mezi něž spadám
a jestli ti to vadí
můžeš jít, jít pryč, zlato
Nelíbí se ti, jak to říkám
nechápeš, nevede to nikam
s vysvětlováním končím, už dost mám
A já chodím s kytaristou
no, k mému hlasu jde Lou Reed
peří, svobodu nad hlavou
takže se v klidu zhulím
a skvostem je ten jazz můj
a slova poezie
jsem Brooklynským zlatíčkem
jsem Brooklynským zlatíčkem
Jo, můj přítel je skvělý
ale stále v stínu mém
jsem Brooklynským zlatíčkem
jsem Brooklynským zlatíčkem

Melanie Martinez – Dům Panenek (Dollhouse CZ)

Ano, další překlad od Melanie Martinez! A samozřejmě nechybí ani cover.

Tak pojď
s námi si hrát
budeme se smát
spolu tak krásně vypadat
ale jen co zmizíš
opustíme svou skrýš
to, co řeknu neuslyšíš
„Mami, povím ti tajem,
táta s ní je
bratr právě pokuřuje“
Nikdo nevnímá
varování má
nepouštějte je sem, pravdu nesmí znát

Roli, roli
máš svoji roli
opět masku nasaď, vždyť to nebolí
jen ať se zdá, že dokonalí jsme
nenech je dovnitř podívat se
fotím, fotím
s bratrem tě fotím
„skvělá jsi sestra“ všichni ti pak lichotí
jen ať se zdá, že dokonalí jsme
nenech je dovnitř podívat se
DŮM PANENEK
Věci, co nevidíš vidím já

Tak pojď
mamku mou vidíš
je perfektní, víš?
HA! Lesklé šperky jí závidíš
co ses otočila, už zase pila
zapomenout se snažila
o-ou už se zas blíží
hrajte tu hru, když na vás shlíží
nikdo nevnímá
varování má
jednoho dne budou všichni pravdu znát!

Roli, roli
máš svoji roli
opět masku nasaď, vždyť to nebolí
jen ať se zdá, že dokonalí jsme
nenech je dovnitř podívat se
fotím, fotím
s bratrem tě fotím
„skvělá jsi sestra“ všichni ti pak lichotí
jen ať se zdá, že dokonalí jsme
nenech je dovnitř podívat se
DŮM PANENEK
Věci co nevidíš vidím já

Tak pojď
tak pojď s námi si hrát
budeme se smát
spolu tak krásně vypadat

Roli, roli
máš svoji roli
opět masku nasaď, vždyť to nebolí
jen ať se zdá, že dokonalí jsme
nenech je dovnitř podívat se
fotím, fotím
s bratrem tě fotím
„skvělá jsi sestra“ všichni ti pak lichotí
jen ať se zdá, že dokonalí jsme
nenech je dovnitř podívat se
DŮM PANENEK
Věci co nevidíš, vidím já

Melanie Martinez – Tag, you’re It CZ

Další z mých překladů na Melanie Martinez. Opět odkazuji i na jeden ze starších coverů.

Zpoza okna ses na mě díval
Chlapče drahý, dobře vím, žes tam stál
„Pomaličku tě teď rozsekám
výhru svou k večeři si dám“

Se svým autem jsi tu zastavil
okénko stáhl, na mě promluvil
„Nechtěla by ses svézt se mnou?
Sladkostí kapsu mám plnou.“

Za mnou utíkal
usmál se, jakoby říkal
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Pod jeho vahou padám
Hlásku vydat nezvládám
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Slyší někdo můj křik?
Jsem ukrytá pod zemí
Slyší někdo můj křik?
Takhle samomluva zní
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“

Trošičku jedu v sobě mám
tak tvoji kůži ochutnám
„To jak dýcháš zní kouzelně
doufám, že neopustíš mě“

Za mnou utíkal
usmál se, jakoby říkal
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Pod jeho vahou padám
Hlásku vydat nezvládám
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Slyší někdo můj křik?
Jsem ukrytá pod zemí
Slyší někdo můj křik?
Takhle samomluva zní
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“

Ententýky dva špalíky
Chyť slečnu za prstíky
křičí – zacpi jí rtíky
Ententýky dva špalíky
zamiluj se do dívky
skvělé, tou jsem já

Za mnou utíkal
usmál se, jakoby říkal
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Pod jeho vahou padám
Hlásku vydat nezvládám
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Slyší někdo můj křik?
Jsem ukrytá pod zemí
Slyší někdo můj křik?
Takhle samomluva zní
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“

Za mnou utíkal
usmál se, jakoby říkal
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Pod jeho vahou padám
Hlásku vydat nezvládám
„Máš ji ty, teď máš ji ty“
Slyší někdo můj křik?
Jsem ukrytá pod zemí
Slyší někdo můj křik?
Takhle samomluva zní
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“
Říká „Máš ji ty, teď máš ji ty“

Melanie Martinez – Mad Hatter CZ Překlad

Jeden z mých prvních „lepších“ překladů, sepsaný někdy v létě 2016 🙂 tady je i cover, každopádně jak říkám, je to téměř dva roky zpátky.

Nechodí ale běhají
pak v noře si koupel dají
balonky kulka roztrhá
a já vdechnu víc helia
odstínem z hlav sestřelených
bílé růže jsme spolu přetřeli
sníme, když venku se smráká
na pití pozvem´ k nám houseňáka

Nehty si kůži z tváří sloupávám
a pocit bezpečí tím strhávám
z normálních lidí husí kůži mám
šťastná jsem, že se s blázny znám!

Jsem cvok!
Zlato, já šílím
takoví tví přátelé nebyli
prý psychopat jsem
prý už dost mám
klidně ať to posoudí doktor sám
jsem mimo!
Hlava se mi točí
ty ale máš rád, když mi přeskočí
víš, mně nevadí, že taková jsem
každý skvělý člověk je vlastně blázen

ti skvělí vždy šílení jsou
ti skvělí vždy jsou

léky předepsané
od vás – hej, poslouchejte, pane!
Že jsem cvok už asi víte
buďte Alenkou
a já Kloboučníkem

Nehty si kůži z tváří sloupávám
a pocit bezpečí tím strhávám
z normálních lidí husí kůži mám
šťastná jsem, že se s blázny znám!

Jsem cvok!
Zlato, já šílím
takoví tví přátelé nebyli
prý psychopat jsem
prý už dost mám
klidně ať to posoudí doktor sám
jsem mimo!
Hlava se mi točí
ty ale máš rád, když mi přeskočí
víš, mně nevadí, že taková jsem
každý skvělý člověk je vlastně blázen
Myslíš, že já šílím?
Myslíš, že dost mám?
A co když šílím?
Jak nejlepší co znám?
Myslím, že ty šílíš…
I ty už dost máš
A proto nejspíš
jsi rád že mě znáš

Jsem cvok!
Zlato, já šílím
takoví tví přátelé nebyli
prý psychopat jsem
prý už dost mám
klidně ať to posoudí doktor sám
jsem mimo!
Hlava se mi točí
ty ale máš rád, když mi přeskočí
víš, mě nevadí, že taková jsem
každý skvělý člověk je vlastně blázen

ti skvělí vždy šílení jsou
ti skvělí vždy jsou

ti skvělí vždy šílení jsou
ti skvělí vždy jsou